Martina Souckova

Jak jsme jeli „kontrolky“

27. 04. 2017 14:29:06
Topná sezóna skončila. Závody začínají. Pojďme si vyjet "repre". 5 pinďourů a já. Víkend plný historických a hysterických zážitků.

Na kontrolní závody jsou veslaři zvaní. Jsou to závody, kde lze bojovat o účast na reprezentačních akcích. Konkrétně pro mládež v kategorii dorostenci a junioři to jsou závody CEFTA (závody čtyř států, tzv. olympijské naděje) a pro starší juniorskou kategorii je to boj o účast na Mistrovství Evropy. Nominace proběhla na Mistrovství ČR na dlouhé trati. Postupovalo 18 lodí, kde reálnou šanci do reprezentační posádky má finále A, tzn. prvních 6 závodníků. Už bych řekla, že je to poměrně důležitý závod. Jela jsem celkem klidná. Vím, kolik práce za klukama bylo a těšila jsem se na předvedené výkony. Soutěžní část je už celkem něco, co si mohu užít, udělat si jejich výkonem radost. To okolo, to je ovšem opět maličko vražedné.

Lodě byly sbalené ve čtvrtek odpoledne. Tím, že jsou tyto závody jen pro disciplíny skif a dvojka bez kormidelníka, nakládání je rychlé a nekomplikované. Všichni byli připraveni. Už je v tom jistý řád, zkušenost a disciplína. Oukej. Naloženo. Odjezd lodí ráno. Já si vezla závodníky až po obědě, resp. po škole. Z šesti nás bylo pět plus já. Jeden kus ochořel angínou. Velký smutek jsem měla. Takže naložíš, vyrazíš. Pátky opravdu miluju. Ta Praha i přes „blančáru“ je libová. První debata se točila okolo výfuku. Ano, čtete správně. Tedy téma bylo, proč někomu tak čudí výfuk. Proč ten černý dým a co je asi špatně. Začala jsem přednášku na téma rozdíl mezi dieslovým a benzínovým motorem. Poměrně si libuji v autech. Určitě lze mít větší vzdělání, na holku mi to příjde cajk. Při této debatě periferně z mé pozice řidiče zaznamenávám otevřenou pusu, údiv a komentář: „Hej, ty nejsi normální ženská, to není možný!“ Říkám na to konto, že mě auta celkem zajímají. Ze zadních sedaček se ozve, že někdo obdivuje letadla. Tak to namítám, že sice pěkné,ale nemohu s ním přijít více do kontaktu a prostudovat motor. To už nikomu nepřijde normální, protože na letadlo se kouká zvenku a studovat se dá při letu na dovolenou. Tak to mohu listovat časopisem a takto prohlížet jakýkoli stroj. Mám raději reálný kontakt s danou věcí.

Debatu nám přerušuje místo Vychovatelna. Nachází se tam Heydrichova zatáčka. Což je místo, kde na něho byl spáchán atentát. Ozývá se Ruslan, že dělal referát na atentát R. Heydricha. Dozvídáme se, že Heydrich skákal padákem a střílel z kulometu. Tak jsem opět obohacena nějakou novinkou z našich dějin. Záchvat smíchu máme až k Proseku na výjezdu z Prahy. Pak pokračuje celkem poklidná cesta.

Je konec dubna, topná sezóna skončila. Objevuje se další problém. Teplota kolem osmi stupňů, v noci pod nulou. Není topení. V pronajatém domě kosa taková, že se chodíme ohřívat ven z domu J Vymysleli jsme následující, nastěhujeme postele pro 6 lidí do kuchyně a zaprdíme to. Tak to asi vynechávám a bydlím sama v pokoji, kde čekám, že asi zmrznu. Máme jeden přímotop. Velká záchrana v podobě teplé vody. Té teče velké množství a zachraňuje nás alespoň tato skutečnost. První noc na sebe oblékám funkční prádlo, tepláky a dvě mikiny. V noci se probouzím zimou. Obracím spacák tak, že to pod hlavou mám na obličeji a za krkem si utahuji spacák. S tím se dá vydržet do šesti. Pak jediné východisko ze zimy, jít běhat. Kluci se jdou rozjet na vodu. Přímotop je kolem sedmé obalen kombinézami. „Martino, ty kombošky jsou tak zmrzlý, že to na sebe oblíkat nebudeme!“ Takže si nahřívaj dresy na vodu.

První den. Čeká nás rozjížďka a opravné jízdy. Pokud budou do druhého místa, nemusí jet opravky. Na některých nervozitu nepoznáte. Ovšem poznáte to na záchodě. Takže pět „napnutých“ chlapečků před závodem a dva záchody u vchodu do kuchyně s postelemi. Z kuchyně vidím na oboje dveře záchodu. Od Adama slyším halekání: „Martinoooo, to je smrad, můžeš otevřít ty dveře, já tu chcípnu!“ Tak přišlo mi divné, že bych otevírala dveře jemu na záchod a dívali jsme se na to jak Adam kaká. Nedošlo mi, že šikmo jsou dveře na zahradu. Otevírám tedy jemu záchod a z kuchyně tak na něj celá partička koukáme. Záchvat smíchu a ležíme na zemi. Zavírám dveře od kuchyně. Ovšem oknem vidíme na Adama sedícího na záchodě. Záchodovou štětkou se pokouší zavřít dveře, aby nemusel vstávat. To už máme záchvat všichni u okna a čekáme, jestli se mu to povede. Všimne si nás a svíjí se smíchy. Začínají nám závody dobře. Napnelismus opadnul. Všichni postupují do semifinále. Nikdo nemusí jet opravnou jízdu. První mrtvice. Tu mi pravidelně v kombinaci s infarktem způsobuje Tomáš. Závod jede v kontaktu s postupovým místem a na konci trati vypálí. Začínám uvažovat o návštěvě kardiologie. Zjistila jsem si, že všichni členové veslařského svazu mají úrazové pojištění. V rámci závodu, pokud se stane úraz, pojišťovna plní. Řeknu, že mi „úraz“ způsobil svěřenec, že mi ruplo srdce. Doufám, že dostanu nějaké lázně. Takže mám dva experty. Jeden mě přivede do Bohnic a druhý na kardiologii.

Místo opravné jízdy si jdeme odpoledne zaběhat. Lehce pětikilák. Cestou shlédneme závody. Večer probíhá boj s internetem. Hraje se totiž fotbal. Slavia proti Slovácku. Každý trenér musí přinášet oběti. Je to velmi zajímavý sport. „Jarda“ běží milion času s míčem na jednu stranu, pak mu tam „Franta“ v jiném dresu sebere míč a běží na druhou stranu. Přijde mi, že většina spoluhráčů situaci vyhodnotila jako nezajímavou a „daleko“ pomalejším tempem svého kolegu následují. Co kdyby se právě stalo, že se poběží zase na druhou stranu. No, je to tedy bomba napínák. Zřejmě jsem v tomhle klasická ženská a pro tento sport nemám pochopení.

Další zajímavou částí je umývání nádobí. Bydlím v pokoji naproti koupelně. Ona totiž neteče teplá voda ve dřezu, tak chodíme s nádobím v košíku na prádlo do koupelny. Sejdou se tak tři experti. Jeden mydlí, druhý sprchuje a třetí skládá. Zaslechnu rozhovor na téma „Ufo porno“. Jako kde ho vyhledat, co se tam nachází. Do toho začnou vydávat zvuky, které asi jsou u ufo porna. Velmi inspirativní.

Tím, že bydlím přes dvě zdi dál, neslyším, kdy dojde k odpadnutí a usnutí celé skupiny. Naštěstí se nám podařilo přes den místnost vytopit a už lze spát v normální pozici ve spacáku. Uvažuji o kapuci s čepicí, ale pak se v noci budím teplem a svlékám jedny ponožky. Tato noc je o mnoho lepší.

Čekají nás dva závody. Bude to těžký den. Všichni se ráno zdají být soustředění. Každý se rozcvičuje ve svém stylu. Někdo jde běhat. Někdo šlapat na statické kolo. Jsem ráda za jejich samostatnost a soustředěnost. Myslím, že je to náznak zodpovědnosti. Tentokráté musejí být do třetího místa, pokud se chtějí dostat do finale A mezi 6 nejlepších. Nepovedlo se to akorát jednomu dorostenci, který si poté s přehledem vyhrál finále B a obsadil sedmé místo. Opět si užívám infarktu s mrtvicí. Tomáš postupuje z hraničního třetího místa v boji o závěrečné centimetry. Ve finále jsem před totálním kolapsem. 4tyři lodě jsou ve dvou vteřinách. V kategorii dorostenci se už závodí na takovéto kousíčky. Všichni se o místo rvou až do cíle. Jsem neuvěřitelně dojatá. Hrdá na to, že bojují. V hlavě si promítnete ty hodiny a hodiny, které spolu trávíte. Ten čas, který většina lidí promrhá. Zbytečnostmi. A pak jsou jedinci, kteří ho maximálně využívají. Na všechny jsem ten víkend nesmírně pyšná.

Závěrem. Dva junioři se ucházejí o posádku na Mistrovství Evropy. Dorostenci sedí v „ceftové“ posádce. Spokojenost.

Autor: Martina Souckova | karma: 12.70 | přečteno: 617 ×
Poslední články autora